Přeskočit na obsah...

Když ne z “papíráků”, tak z ohnišť a uhláků

Před dvěma týdny - tedy ještě v době, kdy byla papírnictví z důvodu koronavirové krize uzavřená, jsem žákům výtvarného oboru zadal tak trochu dobrodružný, “výrobně zpracovatelský” úkol (viz ZDE). 

Moje prvotní nadšení však brzy vystřídaly pochybnosti a já si začal sypat na hlavu popel - respektive jsem čekal, kdy mi na ni bude nasypán. Vytvořit svépomocí funkční kreslící nástroje totiž vyžaduje nejen notnou dávku odpovědnosti a zápalu (a to v případě pálení vrbových proutků doslova), ale i dostatek času a trpělivosti. A kdo je dnes všechny má? Nehledě na skutečnost, že bez příznivého počasí podobné experimenty nejdou...

Navíc jsem si uvědomil, že jsem nezúkoloval ani tak děti jako spíš tatínky, kteří měli celou noc hlídat oheň :-) Z mé strany vyložená neomalenost koledující si o potíže, říkal jsem si. A možná tak trochu hra s plameny!

Přežil jsem to však já i rodiče... A děti? 

S pomocí vlastnoručně dělaných přírodních uhlů (které jim vznikly namísto již avizovaného popela) zachytily vše, co u ohně s rodiči zažily. Pokud jsem tedy svým žáčkům pobyt doma v karanténě neusnadnil, alespoň jsem jim ho zpestřil - tedy doufám :-) 

Pod příspěvkem naleznete fotogalerii dětských prací, vázajících se k tomuto úkolu. Byly vytvořeny s pomocí materiálů vyrobených bez závislosti na některých odvětvích spotřebního průmyslu. Že by alespoň částečný návrat k přírodě?!? 

Autoři ukázek i samotní aktéři “uhlovýroby”: Anežka Špicarová, Elenka Famfulíková, Sára Podzimková.

A názory rodičů na moji distanční výuku?? Ty se doufám různí :-) TADY je jeden z nich...

Howgh!